Skyfall

Když začal Brosnanovi uhnívat Piercing, bylo na sedmičku tolik nadějných kandidátů. Ať už můj milovaný Šón Fazolka, charismatický Útes Trouba a dokonce se prý uvažovalo i o tom, že se poruší tradice, další Obligace nebude Angličan a vrazí tam Žužu Džordže! A co se nestalo! Náhle se odněkud vynořil nesympatický prasečí xicht, hnusný jako ... jako, no napadá mě takhle rychle z hlavy snad jen prdel Heleny Růžičkové, a bác ho, z fešáckého, charismatického a vtipného elegána je zádumčivý morous s vizáží, která mohla vzniknout snad jen křížením Pitbulla a Pekingského palácového pinče. Co se stalo? Můžeme pouze spekulovat. Osobně si myslím, že se mu patrně povedlo dokonale vylízat dvaapadesátiletou Broccoliho dceru. Já vím, tahle teorie zní na první pohled jako jídelní part z Faktoru strachu, ale četl jsem v odborné literatuře, že když do sebe jeden naháže pár oblbováků chuťových buněk, cvakne si na frňák kolík na prádlo a zavře oči, tak prý to jde! No, každopádně si jeho příchodem sbalil Bond jako takový vše, co jej dělalo Bondem (lehkost, poťouchlou poetiku, pompéznost, charisma, roztomilou přitaženost za vlasy a někdy až rozkošně blbý humor) a šel do hajzlu. Myslím si však, že ze všech dílů nové éry je tenhle nejlepší a nepřistupujeme li k němu jako k dalším trampotám superagenta ve službách zdegenerované, senilní krávy, ale jako k docela pohodovému akčňáku s ohyzdným hlavním hrdinou, starou bábou a skvělým, agresivním teploušem, je to bez debaty minimálně na tři! (02.01.2013)

Jako nekritického obdivovatele QoS mne docela zaráží, kolik se najde lidí, kteří jsou schopni štkát nad tím, jak Bond přestává být Bondem a vytrácí se ze série. Přitom Sam Mendes natočil nejklasičtější příspěvek ságy, který dokonale pasuje především do časů Seana Conneryho, a zároveň je schopný fungovat v mantinelech nového století. V úvodní akci bagr jakoby symbolicky zbořil trend předchozích dvou filmů, aby se pak hrdina skrze cestu domnělé smrti vydal vstříc novému dobrodružství. To servíruje všechny propriety staré školy, počínaje úchylným záporákem, kterého si Bardem vychutnává naprosto bezezbytku (dentální expozice mě bude dlouho budit ze sna), aby si z nich přitom stihlo dělat legraci (rozhovor s Q) a ještě se stihlo zabrousit do Bondovy hlavy hlouběji, než minule. Vše pak vrcholí ryze osobním závěrečným bojem, který se stylizuje do role personální apokalypsy (nejenom pro ten vrtulníkový nálet). Pokud něco zaslouží extrémní pochvalu, pak je to Deakinsova kamera a práce se světlem (Šanghajská epizoda vládne!), kterou korunuje Newmanova hudba, která jde neotřelou cestou ve stylu Johna Powella. Craig jako obvykle na jedničku. Jestli mám chuť něco tomu vytknout, tak snad až tu úpornou snahu připomínat, že se jede ‚old-school‘. Ale to zajisté spraví druhá projekce. [A spravila. Film dokonalý v každičkém detailu. Sledovat jej je čistá extáze.] (27.10.2012)

(1001) První bondovka s Craigem, která mě bavila. Ale pořád to není díky tomu, že bych měla dojem, že je to konečně zase bondovka (což jsem už od roku 2003 neměla), ale asi mi víc vyhovuje režijní přístup. A zkrátka mě prostě baví, že se na všechno vybo(n)dnou a odjedou si dělat skopičiny na vřesoviště. Internetové video (Upřímný trailer, pokud to chcete vědět), které srovnává domoobranné pokusy špiček britské inteligence se self-made systémem zabezpečení ze Sám doma je potom jen třešničkou na dortu. (15.01.2013)

Ony po něm touží, oni chtějí být jako on. A po skončení kina se mě jeden třicátník s nadějí ve svém modrookém pohledu zeptal, jestli se Craigovi aspoň trochu podobá. Nepodobal. Třemi větami sbalí ženu jen a pouze Bond a pak si k ní nakráčí rovnou do sprchy. 007 není nikdy Sám doma./// Titulková sekvence byla místy velmi stylová, ale někdo trochu moc emo a co do symboliky (i na bondovku) primitivní. [Kino] (11.11.2012)